| 

ZAMĚŘENO NA ČLOVĚKA
SLUŽBY V OBLASTI LIDSKÝCH ZDROJŮ

Už 25 let podporujeme
vaši cestu k úspěchu.

MZDOVÉ A PERSONÁLNÍ PORADENSTVÍ
PODPORA HR PRACOVNÍKŮ

Služby v oblasti řízení lidských zdrojů

IT ŘEŠENÍ
NA MÍRU

Internetové aplikace, desktopové aplikace,
mobilní aplikace, SharePoint.

Hledáme pracovníka na pozici Statistik
HR MEETINGY TREXIMA 2017
Téma: ZÍSKÁVÁNÍ A STABILIZACE ZAMĚSTNANCŮ
23. 3.
Jihlava
HR Seminář – Výkonové odměňování a motivace
30. 3.
Praha
HR Seminář – Hodnocení zaměstnanců
19. 4.
Praha
HR Seminář – Jak se stát žádaným zaměstnavatelem
23. 4.
Olomouc
HR Seminář – Inspirativní leadership
25. 4.
Ostrava
HR Seminář – Výkonové odměňování a motivace

TREXIMA SLAVÍ 25 LET

obrazek k clanku

Se mzdovou statistikou jsme začali už v 90. letech. Inspirovat jsme se jeli do Kanady

Jedním ze čtveřice zakladatelů TREXIMY je i Jaromír Pátík, který v současné době působí jako generální ředitel společnosti. Právě on „přivezl“ do České republiky nápad začít zpracovávat statistiku mezd - což dělá TREXIMA v rámci Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) dodnes.

Ve svých počátcích se TREXIMA věnovala hlavně poradenství, po kterém byla po přechodu na tržní ekonomiku mezi firmami značná poptávka. Kromě toho jste ale v 90. letech začali zpracovávat i mzdovou statistiku. Jak jste se k tomu dostali?

V roce 1992 jsme si s kolegyní říkali, že by bylo dobré získat nějaké zahraniční zkušenosti. A ona na to: „Když já bych o něčem věděla, ale je to hrozně daleko. V Kanadě. V roce 1968 tam emigroval můj učitel a dělá tam na odborech něco do odměňování.“ A mně se to líbilo. To bylo v září a v říjnu jsme letěli do Kanady. Tam jsme, mimo jiné, navštívili Výzkumný ústav platů a oni nám ukazovali, jaké dělají rozbory. Ale měli jen takový rozsáhlý dotazník, který jim podniky vyplňovaly za jednotlivce. A já si říkal, že u nás by to neprošlo, že na to musí být software. V Kanadě mě přesvědčovali, že to nejde, protože každá firma má jiný program. Později měl stejné připomínky i ČSÚ, kde navíc tvrdili, že ne všechny firmy zpracovávají mzdy s pomocí softwaru.

Jak jste to vyřešili?

Začali jsme spolupracovat se sesterskou organizací  TREXIM VT, kde udělali první program. Následně vznikla TREXIMA Software, která software dále rozvíjela a zdokonalovala. Dokázali jsme tak, že to jde.

To už se ale bavíme o období, kdy jste na mzdové statistice pracovali. Co se dělo po vašem návratu z Kanady, bylo složité nový nápad prosadit?

Ředitel odboru mzdové politiky na MPSV ČR Emil Moravec byl nadšen. Navštívil jsem tedy již v listopadu Vojtěcha Měchuru, náměstka na federálním ministerstvu práce a sociálních věcí, a tomu se to také líbilo. Ptal se ale: „A za letošek už můžeme mít nějaké výsledky?“ A já říkal, že tak nejdříve za pět let. Tím pádem o to ztratil zájem. Inženýr Moravec se však zasadil za to, že české ministerstvo práce tuto mzdovou statistiku chtělo.

V současné době musí firmy poskytovat data do ISPV ze zákona. Jak to bylo v 90. letech?

Vytyčili jsme si zásadu, že systém musí být ze začátku dobrovolný. Samozřejmě se objevila otázka, co z toho budou podniky mít. Jako bonus získaly výsledky statistiky mezd, které tehdy nebyly veřejné jako dnes. První sběr dat proběhl na úrovni 54 podniků, to se postupně zvyšovalo. Sekce zaměstnanosti na MPSV požadovala i statistiku mezd podle jednotlivých regionů. To však vyžadovalo soubor podstatně rozšířit.  S postupem času se proto statistické zjišťování stalo pro podniky nad 250 zaměstnanců povinné plošně a do 250 se postupovalo výběrovým způsobem.

Čerpali jste kromě Kanady zkušenosti ještě podobně i jinde v zahraničí?

Například v Německu, kde jsme se dozvěděli, že sbírají kolektivní smlouvy - že mají nějaký archiv, kde leží tři tisíce kolektivních smluv. Ptali jsme se tehdy, jestli je nějak vyhodnocují. A oni, že ne. My jsme začali dělat i toto. Hlavně v počátcích se to stalo při kolektivním vyjednávání dost velkou zbraní.

Můžete uvést nějaký příklad?

Byl jsem na jedné konferenci, kde řekli odboráři z Kova, že příplatek za práci přes čas v hodnotě 27 procent je málo. A já tam tehdy vystoupil a říkal, že podle zákona je to 25 procent, průměr za republiku je 25,3 procenta. A oni považují 27 procent za málo? Pokud by měli 25 procent a průměr byl 27 procent, tak by vedení firmy naopak mělo zacouvat. Takže ta statistika byla takovým oficiálním zdrojem informací pro obě strany.

Popsali jsme profese v Česku

Jak byste celkově charakterizoval první roky vašeho podnikání?

Ze začátku, když jsme firmu vytvářeli, to bylo cestovat minimálně jednou týdně do Prahy. Navštěvoval jsem ústřední orgány a hlavně zjišťoval, co jako potenciální zákazníci potřebují. Několikrát se mi stalo, že jsem šel třeba na ministerstvo průmyslu s tím, že je přesvědčím o tom, že by se dal udělat nějaký projekt. A jak jsme se o tom bavili a já naslouchal, tak jsem odcházel s úplně novým námětem, který se následně realizoval. V začátcích jsme měli jen několik málo divizí, postupně se jejich počet zvýšil na devět. To při počtu zaměstnanců cca 40 až 50 bylo poměrně hodně, takže jsme tehdy v humoru říkali, že kdo ještě není ředitel, ať se přihlásí.

Kromě mzdových statistik a podnikového poradenství se firma začala věnovat i oblasti vzdělávání a kvalifikací. Jak se k tomu dostala?

Důležitým momentem byla spolupráce se Správou služeb zaměstnanosti, což byla sekce na MPSV, která měla na starost úřady práce. Tam jsme se jednou bavili o tom, že co má umět soustružník, to se v podstatě ví. Co programátor, také. Ale u některých profesí nevíme, co má znát, a chtělo to popsat. Takže vznikl projekt Integrovaný systém typových pozic (ISTP). Název typová pozice vznikl z nutnosti, neboť byl věčný spor mezi MPSV a ČSÚ. Zatím co MPSV hájilo název povolání, tedy k čemu je člověk povolán, tak ČSÚ název zaměstnání, tedy co vykonává. Na mnoha pracovních jednáních jsme se i pohádali, tak jsme tomu začali říkat „Karel“. Nakonec jsme se shodli na názvu „typová pozice“.

Co vše ISTP zahrnoval?

Jednak jsme začali popisovat obsah práce. Druhá část popisovala, co má ten člověk umět, jakou má mít školu nebo učební obor. Ve spolupráci s psychology jsme popisovali, jaké vlastnosti má vykonavatel mít, a ve spolupráci se zdravotníky, jaké jsou omezující faktory pro výkon této práce. Nedílnou součástí ISTP bylo i využití statistiky mezd z ISPV dle profesí v ČR i v jednotlivých krajích. To usnadňovalo práci zaměstnancům na úřadech práce při jednání s uchazeči o zaměstnání. Úřadům práce pomohla i skutečnost, že součástí ISTP byl takzvaný Jobtip.

Můžete jej stručně popsat?

V tomto systému se samoobslužně, podle osnovy shodné s popisem typové pozice uchazeč popsal. Následným párováním nabídl systém místo, které pro něj bylo nejvhodnější, a ukázalo i volná pracovní místa v daném regionu.

Čemu dalšímu jste se ještě například věnovali?

V zákoně o zaměstnanosti bylo například uvedeno, že ministerstvo práce vytvoří a spravuje Národní soustavu povolání podle vývoje na trhu práce. A tady žádná národní soustava nebyla, takže se musela vytvořit. Byla vypsána výzva na zpracování projektu „Národní soustava povolání“ (NSP), do které jsme se spolu se Svazem průmyslu a dopravy ČR a Hospodářskou komorou ČR přihlásili. Když se podařilo popsat, co má člověk při vykonávání určitého povolání znát a umět, zbývalo posoudit, jak se pozná, že to umí. To dnes říká „Národní soustava kvalifikací“, na její tvorbě jsme se opět podíleli spolu se svazem a komorou. Na začátku jsem tvrdil, že uvedení obou soustav do praxe je dlouhodobý proces a masivnější výsledky budou znát za dvacet let. Letos, deset let po legislativním zakotvení NSK, je v ČR už přes 150 tisíc lidí s tímto zcela novým typem kvalifikace. A všichni doufáme, že vývoj obou soustav bude pokračovat.


Aktuality

Co brání spolupráci firem a učilišť? Především se ji nemá kdo věnovat

27. 02. 2017

Nejčastějším důvodem, proč firmy nespolupracují se středními odbornými školami, je ten, že jim chybí lidé, kteří by na to měli v rámci své pracovní doby čas. Jako problém to vidí 63 procent zaměstnavatelů, kteří se zúčastnili průzkumu Hospodářské komory ČR a společnosti TREXIMA pro Technologickou agenturu ČR.

Jako druhý nejčastější důvod respondenti označují nedostatek vhodných škol, které by odpovídaly zaměření jejich firmy – ten zmínilo 33 procent zaměstnavatelů. 30 procent všech dotázaných také naráží na překážky v legislativě.

Mezi dalšími zmíněnými bariérami se objevily například malý zájem žáků, nezájem o studium řemeslných oborů nebo rozdíly mezi rámcovými či školními vzdělávacími programy a reálnými potřebami trhu práce.

Do samotné diskuze o obsahu odborného vzdělávání se chtějí zaměstnavatelé zapojit hlavně tak, že stanoví kompetence, které jsou pro ně u absolventů důležité. O to mají zájem tři čtvrtiny všech respondentů. Na obsahu učiva v odborných předmětech by jich byla ochotna spolupracovat polovina, podávat návrhy na rušení či zavádění nových předmětů by chtělo 37 procent firem.

V současné době se již na definování obsahu odborných předmětů podílí 35 procent respondentů. Necelá čtvrtina (22 procent) se jich nijak zapojovat nechce. Zbylých 43 procent o tom zatím uvažuje a do spolupráce by se pustily jen za určitých okolností – nejčastěji v případě, že na to budou mít dostatek personálních kapacit, že získají finanční podporu státu, ať už dotace nebo daňové úlevy, že bude vhodně nastavená legislativa nebo se také zvýší aktivita ze strany škol.

Pokud jde o firmy, které o spolupráci na obsahu výuky na středních odborných školách nemají zájem, tak častěji přicházela negativní odpověď od malých podniků. Zde ji odmítlo 50 procent respondentů, zatímco u středních firem se jednalo o 27 procent a u velkých firem o 13 procent dotázaných.

Kdo navštěvuje vysoké školy v ČR: Ubývá studentů ekonomie, více je naopak mediků

24. 02. 2017

Nejvíce studentů mají v České republice vysoké školy, které se zaměřují na výuku technických věd a nauk. Podle analýzy, která vznikla v rámci projektu Česko v datech, je v roce 2016 navštěvovalo více než 69 tisíc posluchačů. Tedy zhruba 22 procent všech studentů vysokých škol v ČR.

Na druhém místě jsou ekonomické vědy. Ty loni studovalo 64,5 tisíce lidí, čili necelých 21 procent. Ve srovnání s technickými obory tu ale od roku 2010 došlo k mnohem většímu poklesu – před šesti lety bylo na ekonomických školách zapsaných 99 tisíc studentů (pro srovnání, na technických oborech se jednalo o necelých 87 tisíc).

Stejně tak se od roku 2010 snížil zájem o humanitní a společenskovědní obory, které jsou co do zájmu na třetím místě. V roce 2016 je studovalo přes 53 tisíc osob (tedy zhruba 17 procent všech studentů).

„Jediné obory, na kterých je dnes více studentů než před šesti lety, jsou lékařství a zdravotnictví,“ doplňují autoři analýzy. V roce 2016 navštěvovalo tyto obory přes 31 tisíc studentů, ještě v roce 2000 jich bylo pouhých 14,7 tisíce a v roce 2010 necelých 29 tisíc.

Skromné představy o výdělku

Pokud jde o nástupní mzdu, podle studie společnosti Deloitte „První kroky na trhu práce“, očekávají čeští vysokoškoláci v průměru 25 tisíc korun. „Při současném kurzu je to překvapivě menší částka, než o kterou by si rádi řekli jejich kolegové na Slovensku. Ti totiž uvádějí v průměru tisíc eur, tedy přes 27 tisíc korun, chorvatští studenti pak asi 25 600 korun,“ uvádí vedoucí partner poradenského oddělení Deloitte Pavel Šiška.

Nejvyšší nástupní mzdu očekávají studenti IT – v roce 2016 to bylo podle autorů analýzy přes 29 300 korun, nebo například právníci (26 700 korun). Ekonomové věří, že budou vydělávat necelých 26 tisíc korun, zdravotníci a lékaři 25,5 tis. korun a absolventi přírodních věd 24,2 tis. korun. Nejvíce se při zemi drží naopak studenti humanitních oborů – v průměru si plánují říci zhruba o 23,2 tis. korun.

„Když tato očekávání porovnáme se skutečnými průměrnými platy v prvních pěti letech po absolvování vysoké školy, zjistíme, že jsou představy absolventů vysokých škol poměrně skromné a že si v daném horizontu přijdou na výrazně větší peníze,“ uvádí ale rektor vysoké školy Unicorn College Jan Čadil. Odvolává se na průzkum Střediska pro vzdělávací politiku pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Například v IT podle něj činila průměrná mzda během prvních pěti let od ukončení školy 33 611 korun, právníci vydělávali přes 32 300 korun, ekonomové 34 200 korun a absolventi humanitních oborů 27 100 korun.

Kde potkáte nejvíce žen

Podle Registru vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů v České republice nyní funguje 68 vysokých škol, z toho 26 veřejných, 40 soukromých a dvě státní (Policejní akademie ČR v Praze a Univerzita obrany v Brně).

V lednu 2017 je dohromady navštěvovalo více než 311 tisíc studentů, z toho přes 174 tisíc žen (56 %). Nejméně jsou zastoupeny na technických oborech – konkrétně na Vysokém učení technickém v Brně, Českém vysokém učení technickém v Praze a Unicorn College. Největší převahu měly naopak na pražské Akcent College zaměřené na výuku jazyků (85 %), Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně (83 %) a Vysoké škole zdravotnické v Praze (82 %).

Nejvíce českých vysokoškoláků bylo zapsaných na Univerzitě Karlově (přes 46 tisíc) a na Masarykově univerzitě v Brně (necelých 32 tisíc).