25 let na českém trhu

U zrodu TREXIMY stála trojice kolegů, kteří pracovali na generálním ředitelství Českých závodů gumárenských a plastikářských (ČZGP) ve Zlíně: Jaromír Pátík, Jaromír Janoš starší a Iva Strčálková. Po zániku ČZGP v roce 1989 založili spolu s dalšími kolegy účelovou organizaci prvně nazvanou Barumservis, posléze TREXIM. „To znamenalo Trading Export Import. Měli jsme totiž i jednu divizi, která se zabývala zahraničním obchodem,“ vysvětluje Pátík.

TREXIM pomáhal firmám, které byly do té doby zvyklé obracet se právě na generální ředitelství. Po privatizaci státního podniku se jednotlivé divize této společnosti osamostatnily, vzniklo pět firem a jedna z nich – TREXIMA – se zaměřila na personální poradenství.

„Na počátku 90. let se dynamicky měnila legislativa a byly to hodně intenzivní zásadní změny zákoníku práce,“ vzpomíná Jaromír Janoš mladší, syn zakladatele a současný ředitel, který ve firmě začínal při studiích jako programátor. Zakladatelé podle něj měli ještě z ČZGP spoustu kontaktů na podnikatele z gumárenského a plastikářského průmyslu. „Takže jsme se jich mohli zeptat, co by potřebovali, a nabízet jim to, co umíme. Někteří si to koupili, jiní řekli, že by chtěli něco jiného, a my jsme se snažili na to co nejrychleji reagovat,“ popisuje. V prvních letech podle něj „všichni dělali všechno“. „Já například s kolegou ve Škodě Favorit objížděl respondenty a školil je, jak mají posílat data do mzdového šetření,“ vzpomíná.

Zpravodaj, semináře a zájezdy

Po založení společnosti k sobě zakladatelé přibrali ještě Františka Kalu, který pracoval ve zlínském Barumprojektu. „Dělal jsem tam například racionalizaci práce, to znamená normování, optimalizaci potřeby pracovníků, organizaci pracovišť,“ říká. „Využili jsme tehdy situace, že vše bylo nové. Podnikoví personalisté vítali, že tu byl někdo, kdo měl kontakt na zákonodárce a byl schopen získat s předstihem informace, co se chystá,“ dodává.

Jak spolupráce s firmami vypadala? „Především jsme začali vydávat čtvrtletní zpravodaj, kde jsme se snažili shrnout novinky ze zákonných norem a vyhlášek,“ uvádí Kala. Zpravodaj měl 30 až 40 listů a odběratelé za něj už v porevolučních letech platili jednotky tisíc korun. „Na počátku 90. let jsme měli třeba možnost dostat se k návrhu zákona o mzdě. A to nebylo jako dnes, že když už to je v parlamentu, tak to máte na internetu. Takže to bylo pro firmy velmi zajímavé,“ říká Pátík.

Kromě toho TREXIMA začala čtyřikrát ročně organizovat pro firmy semináře, na kterých spolupracovala s MPSV, svazy zaměstnavatelů i s odbory. Na seminářích přednášeli například právě zástupci ministerstev, kteří připravovali novely zákonů. „V sále Přítomnost v domě odborových svazů bylo 200, možná 250 míst a ještě se tam přinášely židle, aby se účastníci vůbec vešli,“ popisuje současný ředitel TREXIMY Janoš.

„A potom jsme zhruba třikrát ročně pro ty největší příznivce organizovali vícedenní setkání personalistů,“ navazuje Kala. Navíc TREXIMA každý rok pro zástupce firem pořádala týdenní zájezd do zahraničí. „Vždy jsme v rámci toho zájezdu navštívili tři podniky, tam byla exkurze a debata s místními personalisty, jak se to dělá na západě. Byli jsme v Norsku, Švédsku, Finsku, Polsku, Maďarsku, Rakousku, Německu, ve Slovinsku… v podstatě jsme objeli celou Evropu,“ vzpomíná Kala.

Inspirace za zahraničí

Kromě toho TREXIMA začala velmi brzy po svém založení zpracovávat statistiky mezd v České republice. Protože v tuzemsku ani v okolních zemích nikdo podobný sběr neprováděl, vydal se Jaromír Pátík až do Kanady, kde čerpal inspiraci. Následně se mu podařilo přesvědčit úředníky na českém MPSV, aby tento projekt podpořili. Výsledkem se stal Informační systém o průměrném výdělku (ISPV), který TREXIMA pro ministerstvo zpracovává dodnes.

V prvních letech dávaly podniky TREXIMĚ data dobrovolně, takže bylo nutné sehnat dostatek respondentů. „Nezbylo nám nic jiného než objíždět další podniky a přesvědčovat je, jak to bude dobré,“ popisuje Kala. Výměnou za spolupráci dostávaly firmy čtvrtletní výsledky, které tehdy jinak nebyly k sehnání. Pro připomenutí, nyní společnosti, které mají více než 250 zaměstnanců, přispívají do šetření povinně. Menší firmy jsou do šetření náhodně vybírány – pokud mají méně než 10 zaměstnanců, dodávají data jednou za čtyři roky, ostatní vybrané firmy zůstávají v panelu devět let.

Záznamy o výdělcích jednotlivých pracovníků dodávaly firmy na disketách. „Během těch let se samozřejmě měnily klasifikace povolání, takže jsme se museli zabývat i tím, aby nám to všechny podniky dodávaly v jednotné formě,“ říká Kala. Z toho důvodu se TREXIMA také podílela na vytvoření národní klasifikace zaměstnání KZAM, odvozené od mezinárodního systému ISCO. „Samozřejmě jsme se to snažili dělat co nejmodernějším způsobem, takže jsme během let 1993 až 1999 objeli možná 15 nebo 20 statistických úřadů v Evropě, kde jsme diskutovali, jak se dívají na náš způsob zpracování,“ dodává Kala.

Databáze povolání

Na přelomu tisíciletí se TREXIMA navíc zaměřila na oblast vzdělání a kvalifikací. Začala popisovat, co by měli zaměstnanci na jednotlivých pozicích umět, jaké by měli mít vlastnosti a vzdělání. Tak vznikl Integrovaný systém typových pozic (ISTP).

Mezi lety 2007 a 2012 se v rámci dvou veřejných zakázek podílela spolu s Hospodářskou komorou ČR a Svazem průmyslu a dopravy ČR na tvorbě Národní soustavy povolání, tedy databáze typických pracovních pozic existujících na trhu práce. Těch je zde nyní více než 3100. Obsah vytvářely sektorové rady neboli skupiny odborníků z významných firem, cechů a profesních sdružení. Původně měla TREXIMA dceřinou společnost i na Slovensku, v Bratislavě. „Cílem bylo nabízet na zde produkty, které byly už v ČR úspěšné, to znamená hlavně mzdovou statistiku a služby podnikového poradenství,“ říká současný ředitel Jaromír Janoš. Svůj podíl na Slovensku česká TREXIMA postupně odprodala tamním kolegům. Dnes jde tedy už o dvě samostatné firmy.

„Myslím si, že se nám podařilo obklopit se velmi schopnými a inovativními lidmi, kteří přicházeli s novými náměty a myšlenkami,“ hodnotí Pátík uplynulé čtvrtstoletí v TREXIMĚ. Sám dnes už věnuje hlavně udržování kontaktů a pracuje z domova, přestože se dle svých slov chtěl původně stáhnout až v okamžiku, kdy „firma bude mít 150 zaměstnanců“. Těch je nyní zhruba třetina, mnoho z nich ale působí v TREXIMĚ dvacet či více let.

Napište nám

Naše projekty

Učíme firmy, jak nabírat, hodnotit a dál rozvíjet zaměstnance

Motivace 8000

Zajišťujeme krajům informace o žácích tamních středních škol

VVPO

Vyvíjíme software, který vám usnadní hodnocení zaměstnanců

Talent management