Geniální, inspirativní nebo tolerovaný? Jaký by měl být ten správný šéf
Regály nejednoho knihkupectví (elektronická nevyjímaje) jsou plné manažerských příruček, návodů a doporučení, jak být úspěšným, oblíbeným, produktivním, efektivním, vizionářským, motivovaným, motivujícím, prostě úžasným manažerem. Celá řada těchto textů obsahuje různé osobnostní typologie úspěšných šéfů, podnikatelů a vůdců. Aniž bych chtěl jakkoli snižovat úroveň této beletrie vydávající se za tzv. odbornou literaturu“, jedno je jisté: zorientovat se v tom, jaký má správný šéf být, není jednoduché. Jak tedy poznat správného šéfa?
Šéf génius
Je to už řada let, kdy jsem slyšel zajímavý, ale přitom praktický pohled, který mi poskytl James Russel, dlouholetý vysoký manažer Bata Shoe Organization. Celou svou manažerskou typologii postavil na genialitě. Podle něj lze potkat v zásadě čtyři typy šéfa:
- Geniální
- Není geniální; ví to; obklopuje se těmi, se kterými může růst
- Není geniální; ví to; obklopuje se těmi, kteří ho nepřerostou
- Není geniální, ale bohužel si o sobě myslí, že geniální je
Podstatné je, že to, který šéf je nebo není dobrý, neurčuje jeho genialita, ale shoda s očekáváními, hodnotami, ambicemi a s reálným potenciálem podřízených. S geniálním člověkem dlouhodobě dokáží spolupracovat jen jiní geniální lidé anebo ti, kteří zvládnou dlouhodobě akceptovat, že vedle géniů je jejich obyčejnost až příliš vidět. S negeniálním šéfem, který si své limity uvědomuje, a proto se obklopuje těmi, se kterými se lze někam dostat, se dobře pracuje těm, kteří se sami chtějí posouvat dál. V růstově orientovaném světě chytrých, ale negeniálních, se dá jen těžko „vozit“ na cizím úspěchu (na rozdíl od světa géniů), proto zde „nedostateční“ a „nedovtipní“ těžko přežívají. Třetí typ šéfa, který ví, že geniem není, ale pro jistotu se obklopuje těmi, kteří jej nepřerostou, přitahuje takové lidí, kteří to nepoznají nebo ty, kteří dokáží a chtějí svou převahu skrývat, protože je to pro ně pohodlnější. Aktivní, chytří, otevření a růstově orientovaní jedinci jsou v tomto světě „jednookého krále“ často v roli vyvrhelů, škůdců pohody a zajetých kolejí. Podobně je tomu v případě negeniálních, kteří si to však o sobě myslí. I ti přitahují primárně zcela slepé. Navíc jsou však lákavou kořistí pro vychytralé intrikáře.
Šéfové, kteří se neopouští
Po nějaké době jsem si vytvořil vlastní typologii, která je více založená na tom, jak jsem se kdy s jednotlivými šéfy cítil. O našich dlouhodobých volbách a spokojenosti totiž více rozhodují naše pocity z lidí než to, co v nich skutečně je. Nakonec jsem došel k tomu, že jsem se setkal, podobně jako James Russel, se čtyřmi kategoriemi šéfů:
- Kategorie: Inspirativní (přístupem, myšlením, chováním)
- Kategorie: Respektovaný (díky tomu, co dokázal nebo jaký je)
- Kategorie: Tolerovaný (protože mám tak moc rád to, co dělám, že to kompenzuje i jeho nedostatky)
- Kategorie: Ten, který se už nedal ani tolerovat (bývalí šéfové)
Když jsem sám v roli manažera a personalisty analyzoval důvody toho, proč lidé odcházejí ze zaměstnání, zjistil jsem, že u šéfů první a druhé kategorie se zůstává i za nepříznivých podmínek. Pokud od nich odcházíme, tak ne kvůli tomu, že chceme, ale kvůli tomu, že musíme (sociální situace, stěhování, zdraví…) . U šéfů třetí kategorie zůstáváme jen tak dlouho, jak dlouho nám dává naše práce (případně kolegové) smysl a jak moc dokážeme „dobíjet“ energii jinde. Od šéfů čtvrté kategorie se neodchází, od těch se utíká.
Je-li měřítkem kvality manažera (mimo jiné) naše osobní dlouhodobá investice a angažovanost, pak je jisté jedno: Jen tolerovaní, nebo už dokonce netolerovatelní šéfové, naši ochotu investovat a angažovat se rozhodně nevyvolávají.
Autor: Vojtěch Kořen, TREXIMA
Problematikou leadershipu se bude zabývat také HR Seminář: Inspirativní leadership, který se uskuteční 15. 5. v Olomouci. Seminářem vás provede autor tohoto článku.
